Zdolávání kopců a vytrvalost na kole

Na skoro každém tréninku nebo spíš projížďce, kdy se zatoulám do kopcovité krajiny, se potýkám s dost velkým problémem, který špatně působí na moji morálku a psychiku.

Pod každým kopcem si říkám, tak tohle nedám ani náhodou, vyjedu to do půlky a zbytek vyjdu pěšky atd. Dost mě to nahlodává a vlastně celou dobu co kopec šlapu mi to zní v hlavě. Snažím se s tím bojovat tak, že si slibuji za vyjetí nějakou odměnu, například napít se. Je to sice blbůstka, ale nestačím se divit jak to pomáhá.

Nakonec si na kopci výčítám že mě takové depresívní myšlenky pod kopcem napadají, protože s mojí vytrvalostí na kole se to začíná zlepšovat. A co vy, máte to podobně?