Středočeské bloudění. Letní historka

Libčice břehKrásný letní den. Mřáčky na obloze, ale na déšť to nevypadá. Bezva den na vejlet po přilehlých vískách, okreskách, polích, silnicích …… sakra ono prší. To nevadí, to zvládneme, ono to přejde.

Namířeno máme do Libčic nad Vltavou, i když byl původní plán jen od někud vyfotit Vltavu. Hezky ze shora. To je ta řeka kam pouští Pražáci vánoční kapry, aby se netrápili na vánoční tabuli. Přítelkyně, ač je to ženská, má našlapáno míň jak já, ubezpečuji ji, že trasa bude krátká a cestou potkáme spousty občerstvovatel. Je sobota a my se pouštíme do neznáma – několik km od domova. Pro lidi z velkoměsta je to neskutečná dálka.

ÚholičkyCesta utíká, šlapky šlapou a hic je jako kráva. Chtělo by to jedno sportovní pivko. Jsme ve Velkých Přílepech a z dálky slyším hlasité, před zahrádkou plné opálených lidí, tady nezastavuuj je to tady samej ci… . Ač nemám vůči lidem žádné předsudky, tahle situace ve mně vyvolala pocit úzkosti, šlapu raději dál. S vidinou, že alespoň v Úholičkách bude pivko.

Cesta ubíhá, přítelkyně dělá, že už nemůže a já ji povzbuzuji, vidinou na sjezd z kopečka. Úholičky . Bůh ví co ten název znamená, ale hospoda tu jistě bude. Je, ale dodržuje soci. otevírací doby. V sobotu od 17:00? Stará seschlá paní z dálky volá, že včera chlastali až do rána. Nesnáším přátelský důchodcolidi, člověk s nimi ztratí spoustu času. Po krátkém lomcování mřížemi míříme do Libčič nad Vltavou. Kdo by řekl, že je to tak do kopce. Vůbec nechápu ty řeky, že tečou v údolích, před kterými jsou kopce.

Přítelkyně říká, že tady něco smrdí. No bodejť ne. Skládka jako prase, ale něco se tam pěstuje. Dokonce, před rostou švestky, po hodině utrpení příjemné osvěžení – koho zajímá skládka, shnilé slunečnice a rtuť.

V Libčicích to smrdí jak u řeky. Sjíždíme k přívozu. Ceny jsou směšný a ještě směšnější jsou jeho zákazníci. Pane nevíte kdy to pojede. Jízdní řád přes celou zastávku je skutečně přehlédnutelný. Nasedáme na přívoz. Chlapečku nelomcuj s tím. Jako nervák nejen vypadám. Přestává a všichni šťastně vystupujeme na druhé straně, restaurace, pivo a jídlo. Jo vy si budete střídat směnu. Pět minut smlouvání nese ovoce a hranolky.

Zpět lodí nejedu dělá se mi tam zle vezmeme to na Kladno přes Kralupy. Je to klidná a příjemná cesta. Jen tam přejedeme průmyslovou zónu. Ta bude v sobotu v klídku. No myslel jsem, že přes víkend kamióni nejezdí :). Naštěstí přes zbytek Kralup vede cyklostezka, jen domorodci nevědí, co ty pruhy znamenají. Vyjíždíme tedy příjemný kopec z Kralup, kde se zadejchá i Kulhavej Jarda a míříme směrem ku Kladnu. Škoda, že jsem nestudoval zeměpis. Debrno, šmarjapano co to je. Tudy nejedeme. Vezmeme to delší cestou. Přes Tursko a Kozinec.

KozinecPřestal jsem být kritikem názvů vesnic a v Kozinci jsem svolil k občerstvovačce. Vlezuvnivší do restaurace oslovuji obsluhu s dotíravým dotazem, kde že to jsme a kudy se dostaneme na Kladno. Jsem hovado a neznám zeměpis od Kladna jsme několik km.