První pokořování stovky

Pro svoji první bajkerskou sezonu jsem si pořídil nejlevnějšího Leader Foxe Maxima, protože jsem nechtěl vyhazovat peníze za nového koníčka, jako jindy, kdyby mě to náhodou nechytlo. Od března jsem měl nalítáno přes 1500 km; pro někoho málo, pro mě, jako civilizačně zhuntovaného, léčícího se kuřáka, netrénovaného a líného týpka, docela dost. Malý nájezd km byl taky způsobený tím, že jsem hodně řešil blbiny, který my profibajkeři nezbytně potřebujeme 🙂 – když prší abych nepromokl, když je horko, aby to odvádělo pot atd. atd. Možná to znáte. Nakonec se stejně potím jako prase…

Nicméně, pořád jsem jezdil jen štreky do max 60 km (samozřejmě v klídku a s pomalou přítelkou 🙂 ), protože i to byl pokrok po počátečních max 20ti km denně, chtěl jsem lámat a stále chci svoje hranice. Byl srpnový den a meteorologové doporučovali lidem pobyt tak maximálně na plovárnách – senza den pro pokoření první stovky. Naplnil jsem dvě 0,75l lahve a 2l camel ledovou vodou a vydal se z Kladna do víru dobrodružství na hrad Křivoklát, přes okolní vísky, lesy a pole. Šokující zjištění – po pár km byla z ledové vody voda na čaj.

Na Křivoklát jsem to vzal přes Lány, něco mezi, Sýkořice, Zbečno. Jako správný automobilový výletník jsem byl přesvědčený, že tam je to sice do kopce, ale zpět je to vlastně z kopce – takže pohodička.

Cesta do Zbečna byla nezajímavá a vlastně mě poháněla euforie, že dneska tu stovku konečně dám.

Ve Zbečně je parádní vodní nádrž Klíčava, tam musím udělat foto svýho levnýho bajku :). 2 km cesta na přehradu už mě nezabije, jenže posledních pár metrů je pro léčícího se kuřáka zničujících – kopec jako prase a nespočet rodinek na výletě. Vždycky když někoho předjíždím zadržuji dech abych vypadal jako ten největší frajer co to vyšlape. Uff konečně jsem nahoře. Lapám nenápadně po kyslíku a fotím. Párek důchodců vidí, že umím s fotoaparátem a hned se ke mně šinou jestli je nevyfotím jejich mašinou. No jasný, pořád ta euforie. Je čas jet dál. Sjíždím do Zbečna a vzpomínám na starý časy v kempu, jestlipak ještě funguje. Funguje! Objednávám pivko a fotím vyschlou Berounku.

Docela vysílený přemýšlím o návratu domů stejnou cestou. Mezitím přijde do kiosku rodinka s dětma/mi. ? Bajk opřený o lavici a prořízlé dětské drštičky – on má i přilbu – vysvětlující matka – to jsou ty profíci. Jo, to mě posílilo dosáhnou kýženého cíle.

Dopijím pivko a vyrážím směr Křivoklát. Sakra, z auta se ten kopec nezdál tak hroznej! Vyjedu nad Zbečno a u tůňky hemžící se to bajkery sotva lapám po dechu a ždímu dres, lezu z kola a dělám že opravuji brzdy :), abych to rozdýchal, pak pokračuji dál na Písky.

V Pískách, koukám, je tu stezka – zkracovadlo na Křivoklát přes les. Toho využívám a míjím partu houbařů, kteří vidí bajkera prvně v životě. Projíždím cestičky, které se zužují do takové úrovně kdy je z jedné strany sráz a z druhé kopec. Se bojím abych nespadl a najednou proti mně to krosí blázen na bajku uhýbám a on děkuje – jo my profíci se bez sebe neobejdeme. Konečně vyjíždím v Křivoklátu. No sjedu ten kopec z kočičích hlav a udělám fotky hradu i zespodu. Dole si říkám, že ten krpál nahoru už šlapat teda nebudu. Začíná se smrákat a baterie v mobilu je skoro vybitá. Koukám na mapy a zpět na Kladno se dá jet přes Městečko. Ten název slyším prvně, ale naivně se domnívám, že tam nebude takový krpál. Z různých úhlů udělám foto hradu a jedu. Mají tu senza cyklostezku kolem nějaké říčky (Rakovnický potok).

Když vyjedu v Městečku koukám na cyklotabuli která mě směřuje na nějaký Nový Dům, už se smráká, není čas na experimenty, koukám do Mapy.cz a beru to skratkou přes les. Jako naschvál je tady rozcestí, které není v mapách. Po pár minutách přemýšlení to beru horší cestou do kopce a melu z posledního, dochází voda a nikde žádná hospoda. Ujedu nekonečné 2 km a vyjedu v Pískách – Ježišikriste – myslel jsem, že jsem blíže Kladnu.

Koukám na mobil, SMS jsi v pohodě, na tokové hovadiny nemám čas, přilehlá turistická stezka, nebudu experimentovat, jedu po silnici. Vyšlapu krpál do Požárů a očesávám první jabloň – ano podcenil jsem přípravu a k jídlu jsem si vzal jen ovocné Mentos :).

Po Požárech to bude jen z kopečka, jak si pamatuji z auta – a ejha – ono je to na Lány do kopce. Utěšuji se, že si dám v Cařihradu pivko. Poslední 2 km před Lány mě berou hrozný křeče do zad, špatně se mi dýchá a přemýšlím, když zavolám taxi vezme mi i kolo? Poslední kopec šlapu pěšky a umírám.

Do Lán se svezu z kopečka – kašlu na pivo – není čas – rodina se bojí a mám hrozný hlad. Na konci/začátku Lán vyfotím nějaký srnky v ohradě a jedu přes Stochov, Tuchlovice, Kamenné Žehrovice domů.

Senza vejlet kde to hodilo bez pár km stovku.

Publikoval jsem to i na Bajk-forum.cz